vypínač
ypínač je ručně ovládaný mechanický spínač k zapínání a vypínání osvětlení. Je to důležitá součást elektroinstalace.
Obsah
[skrýt]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Na počátku rozvoje elektrotechniky existovaly pouze elektrické obvody s nezakrytými spínači. Ty měly jen izolované držadlo a nenabízely žádnou další ochranu před dotykem částí pod napětím. S vynálezem žárovky Američanem Edisonem a příchodem elektrické instalace vznikla poptávka po bezpečném vypínači. Nejdříve byly vyvinuty otočné vypínače s pružinovým mechanismem. Byly montovány ve výši ramen (cca 1,50 metru). Při následné normalizaci elektroinstalace byla navržena dnešní doporučená výška 1,05 metru. Otočné vypínače byly následně nahrazeny páčkovými, protože ty jsou snazší na obsluhu. Později přišly ještě snáze použitelné kolébkové a klapkové vypínače. Moderní vypínače s velkoplošnou klapkou jsou označovány jako velkoplošné vypínače. Během vývoje se přešlo od montáže na povrch omítky ke dnes převažující montáži pod omítku. Tento způsob montáže účinněji chrání mechanismus přístroje před poškozením.
Materiál pro výrobu vypínačů[editovat | editovat zdroj]
Části vypínače, přístupné obsluze, jsou od počátku vyráběny z izolačních materiálů. První vypínače byly z porcelánu. Vzhledem ke křehkosti tohoto materiálu a pro úsporu výrobních nákladů byl porcelán nahrazen výlisky z bakelitu. Dnešní vypínače jsou z termoplastů, například z polypropylenu a polykarbonátu.
Instalace vypínačů[editovat | editovat zdroj]
Při instalaci je nutné postupovat podle elektrotechnických norem. Vždy je třeba ve vypínači přerušovat fázový vodič, tak, aby po vypnutí nebylo na spotřebiči napětí.
Sestava vypínače[editovat | editovat zdroj]
Vypínače pro domovní instalace určené pro montáž pod omítku jsou běžně nabízeny jako sestava tří komponent: strojek, rámeček, klapka. Strojek je skrytá část, která plní vlastní technickou funkci vypínače. Klapka je nejnápadnější část, hmatník, kterého se dotýkáme rukou při obsluze vypínače. Rámeček zakrývá přechod mezi klapkou a stěnou. Rámečky mohou být vícenásobné, to je ve společném rámečku může být montováno až pět přístrojů ve svislém nebo vodorovném směru. Rámečky sdružují do jediného celku několik vypínačů se stmívači, zásuvkami všeho druhu a různými ovládacími přístroji.
Konstrukční detaily[editovat | editovat zdroj]
Vypínače, tak jako i ostatní elektroinstalační přístroje se neupevňují přímo do zdi, ale na plastovou instalační krabici, která je zazděná , nebo upevněná v sádrokartonu. Instalační krabice mají různé hloubky, ale v Evropě jednotnou velikost. V Česku je běžné upevňovat vypínače přišroubováním do dutinek vylisovaných v krabici. Normalizovaná rozteč středů těchto dutinek je 68 mm. Tomu odpovídají i otvory na strojku vypínačů. Některé řady vypínačů jsou navíc vybaveny takzvanými drápky, kovovými rozpěrkami, které se otáčením šroubu rozpínají a opřou se o boky instalační krabice. To umožňuje přesnou instalaci vypínače i tam, kde se zazdění krabice úplně nevydařilo. Instalační krabice existují pro samostatnou montáž nebo pro skupinovou montáž pod vícenásobné rámečky. Pro vícenásobnou montáž se krabice spojují vnějšími výstupky k sobě, aby byla zachována přesná rozteč otvorů. Existují také vícenásobné krabice, určené především do sádrokartonu. A konečně existují i krabice pro nástěnnou montáž, sladěné tvarem i barvou s elektroinstalačními lištami. Tyto krabice umožní použít vypínače pro montáž pod omítku i v instalaci na povrchu stěn. Elektrické připojení vodičů ve vypínačích bylo zpočátku do šroubových svorek. Šroubové připojení se u některých řad vypínačů zachovalo dodnes. Jen původní šrouby s drážkou byly nahrazeny šrouby s univerzální hlavou pro použití jak plochého nebo křížového šroubováku. U novějších řad vypínačů jsou běžné bezšroubové svorky. Jsou to pružinové svorky, do kterých se pouze zasunuje odizolovaný pevný vodič. Šroubovák je potřebný pouze při případné demontáži. Každá řada vypínačů obsahuje i provedení s kontrolkou. Ta signalizuje buď umístění vypínače (orientační kontrolka), nebo zapnutý stav (signalizační kontrolka). Kontrolka je buď doutnavka nebo LED a je součástí strojku. V klapce je jen průsvitný průzor.
Základní provedení spínačů[editovat | editovat zdroj]
Spínače[editovat | editovat zdroj]
Mají dvě stabilní polohy, do kterých se vypínač stlačením klapky překlápí. Po oddálení ruky zůstane vypínač ve zvolené poloze.
- Jednopólový spínač - také spínač č.1. Má jeden vstup a jeden výstup. V jedné poloze jsou kontakty oddálené, elektrický obvod je přerušen. Ve druhé poloze jsou kontakty přitisknuty k sobě, obvod je uzavřen. Používá se tam, kde z jediného místa ovládáme jediné svítidlo (jediný okruh). Jeho obdobou jsou spínače zabudované přímo do lamp, nebo do přívodních kabelů k lampám.
- Dvoupólový spínač - také spínač č.2. Má dva vstupy a dva výstupy. Funkce je stejná jako u spínače č. 1. Má jednu ovládací klapku a zapíná/vypíná dva vodiče (obvody) současně.
- Trojpólový spínač - také spínač č.3. Má tři vstupy a tři výstupy. Funkce je stejná jako u spínače č. 1. Má jednu ovládací element a zapíná/vypíná tři vodiče (obvody) současně.
- Hotelový přepínač - také spínač č.4. Má jeden společný elekrický přívod a dva vývody. Umožňuje spínat dva obvody. Poloha 1 zapnut jen obvod 1. Poloha 2 zapnut jen obvod 2. Poloha 3 vypnuto vše, tj. obvod 1 i obvod 2. Název vychází z použití v hotelových pokojích, kdy umožňoval zapnout buď jen lustr nebo jen lampičku na nočním stolku.
- Sériový přepínač - také spínač č.5, nebo lustrový spínač. Zdvojený spínač č.1 s jedním společným přívodem a dvěma, na sobě nezávisle ovládanými vývody. Má dělenou klapku. Umožňuje samostatně ovládat dva nezávislé obvody. Název vychází z použití na lustru se dvěma skupinami žárovek.
- Střídavý přepínač - také spínač č.6, nebo schodišťový spínač. Má jeden společný přívod a dva vývody, ke kterým tento společný přívod střídavě připojuje. Má jednoduchou klapku. Dvojice schodišťových spínačů je využívána ke spínání jednoho obvodu (svítidla) ze dvou míst. Typické využití je ovládání osvětlení z obou konců průchozíchodby nebo schodiště, odtud je odvozen i název. Je možné použít jen přívod a jeden z vývodů, pak nahradí spínač č.1.
- Křížový přepínač - také spínač č.7. Má dvě dvojice vstupů/výstupů, které jsou navzájem funkčně rovnocenné. Propojuje vzájemně dvě dvojice vodičů. Libovolný počet křížových přepínačů se zařazuje mezi dvojici střídavých - schodišťových přepínačů. Křížový přepínač je využíván ke spínání jednoho obvodu (svítidla) ze třetího a dalšího místa.
Tlačítko[editovat | editovat zdroj]
Tlakem ruky se přepne mechanizmus tlačítka do další polohy. Tlačítka se vyrábí v mnoha variacích provedení. Tlačítka mohou mít jednu stabilní polohu, do které se tlačítko vrací po uvolnění. Tlačítka mohou mít dvě stabilní polohy do první polohy se může vrátit například druhým stiskem. Tlačítka mohou mít jednu stabilní polohu a druhou aretovanou, kterou je nutno uvolnit zvláštnním zásahem (STOP). Tlačítka mohou být zajištěna zámkem proti zásahu nepovolanou osobou. Výčet provedení není konečný.
Tlačítka mají jeden nebo kombinaci více spínacích a rozpínacích kontaktů. Konfiguraci si obvykle určuje zákazník. Některá tlačítka mohou mít i více (tři) poloh pro stisknutí.
Tlačítko schodišťového automatu vysílá impuls, signál pro sepnutí schodišťového automatu. Schodišťový automat je časový spínač nebo impulsní (paměťového) relé. Schodišťový automat sepne a po nastavené době vypne ovládaný obvod (rozsvítí světlo a zhasne osvětlení ve společných prostorách bytových domů). Některé typy schodišťových automatů umožňují opakovaným stisknutím tlačítka prodloužit dobu svícení. Pro ovládání schodišťového automatu může být zapojeno větší množství tlačítek.
Jiné použití tlačítek je například pro spuštění ventilátorů s časovým spínačem například v koupelnách a je obdobou schoďišťového automatu. Tlačítko dává spínací impulz do časového spínače, který spustí ventilátor na nastavenou dobu. Méně známé, ale výhodné je použití tlačítek pro ovládání obvodu (osvětlení) pomocí impulzního relé. Každý impuls z tlačítka překlopí výstup relé mezi sepnutým a rozepnutým stavem (bistabilní klopný obvod). V tomto stavu relé setrvá až do dalšího impulsu. Impulzní relé je možné umístit přímo do svítidla nebo do přívodu svítidlau. Připojených ovládacích tlačítek může být větší množatví. Obvod umožňuje ovládat obvod (osvětlení) z více míst. Tlačítko mívá jen dva přívodní vodiče. Zapojení impulzních tlačítek je jednodušší v porovnání se zapojením s křížovými a střídavými přepínači.
Ostatní přístroje k ovládání osvětlení[editovat | editovat zdroj]
Do instalačních krabice místo jednoduchých vypínačů je možné osaditi jiné ovládací přístroje s pokročilými funkcemi. Ty nahrazují nebo doplňují funkci základních spínačů.
- Stmívač - otočný nebo tlačítkový. Snižuje intenzitu osvětlení, umožňuje i zapnutí a vypnutí
- Šerospínač - podle nastavení spíná svítidlo při snížení intenzity okolního osvětlení. Tím udržuje nastavenou minimální úroveň osvětlení.
- Pohybové čidlo - při pohybu v dosahu senzoru sepne na nastavenou dobu osvětlení.